Články "Ze šuplíku Depozitáře"

"Ze šuplíku Depozitáře" je pravidelná edice samostatných článků, které věnujeme zajímavým věcem, událostem, významným okamžikům a při jejichž zpracování využíváme právě stávajících sbírek Muzejního depozitáře.

Tato edice byla zahájena panem Ottou Hepnarem v roce 2010 a získala si svou oblibu a stala se jakousi novodobou tradicí. Články pravidelně vychází v Červenokosteleckém zpravodaji.

Věříme, že při čtení těchto článků se necháte inspirovat historií našeho města a regionu - našeho rodného kraje.


Ze šuplíku depozitáře - na duben 2017

přidáno: 15. 3. 2017 9:50, autor: Infocentrum Červený Kostelec

Motto : Starající se o štěstí jiných , nacházíme své vlastní.

Několik vzpomínek:

JOSEF ČAPEK /1887-1945/. Vzpomínali jsme 23.3.2017 , je to už 130 let od narození Josefa Čapka. Malíře, novináře, spisovatele, karikaturisty,
fotografa i knižního ilustrátora. Je to náš krajan , informací o jeho životě je dostatek. Manželka , Jarmila Čapková roz.Pospíšilová /1889-1962/ , dcera Alena Čapková , provdaná Dostálová /1923-1972/. Josef Čapek byl gestapem zatčen 1. září 1939. Prošel několika koncentračními tábory, poslední byl Bergen - Belsen. Skvrnitý tyfus, epidemie s kterou si jeho zesláblé tělo nedokázalo poradit. Zemřel krátce před osvobozením. Symbolický hrob Josefa Čapka se nachází na Vyšehradě . Vynikající osobnost, vynikající malíř

JARMILA HASSAN - JARMILA KRISTENOVÁ /1917-1996/. Operní pěvkyně, manželka egyptského paši , studnická zemanka. 17. dubna 2017 to bude 100 let co se v Praze narodila. Ve Vlastivědném sborníku - Rodným krajem - v č.28. a 29. v roce 2004 o ni psal pan Rudolf Matys. Paní Jarmila Kristenová je velice pozoruhodná osobnost z našeho okolí. Absolventka pražské konzervatoře, sólistka opery, zpívala i v Salcburku,Klagenfurtu. To je jeden život. Druhý, když se provdala za o tři desítky let staršího , nefalšovaného egyptského pašu. Hassana Abdel Wahaba. Hassan byl absolvent
prominentních britských škol. Káhira, žárlivý manžel, změna politické situace. Proto útěk Jarmily do Prahy. V roce 1957 se stěhuje k příbuzným
do Zliče. A to už je třetí život. Téměř v 60 ti letech koupila od katolické církve někdejší studnickou tvrz. Ano, ve Studnici. Převlékla se do montérek - píše v článku pan Rudolf  Matys /osobně se s ní několik let znal/. Se vší pokorou začala vracet důstojnost tvrzi, jak sama své počínání hodnotí. Více o
zajímavých osobnostech z jejího okolí se dočtete v citovaných článcích. Při vší péči o svůj nový příbytek, stihla plnit své poslání hudební pedagožky. Málem doposledka dojížděla do Nového Města n/M. Paní Jarmila zemřela náhle ve věku 79 let a pochována jest v rohu boušínského hřbitova. V této souvislosti mám zprostředkovanou vzpomínku na paní Jarmilu Kristenovou. Na Štědrý den odpoledne jsem si povídal s paní Věrou Hepnarovou v jejím bytě v pečovatelském domě "U Jakuba". Vyprávěla mi mimo jiné i o studnické zemance. Vstřícné, komunikativní ženě, pro kterou několikrát byla s
manželem autem. Proč ? Vozili ji, aby přednášela v Zábrodí o svém zajímavém životě, o hudbě. Totiž paní Věra Hepnarová vedle své práce v
kravíně plnila i funkci předsedkyně Svazu žen.

JOSEF ŠRŮTEK /1902-1978/. Kostelecký malíř, grafik. V lednu jsme vzpomněli už 115 let od narození. Narodil se v Kaprově ulici - víte kde
byla Kaprova ulice ? Vyučil se v tiskárně u pana Doležala- litografem . A hrál fotbal. Asi velmi dobře. Fotbal ho neživil. Maloval, ovládal písmo. V roce 1947 si založil svoji živnost . Také v důchodu se věnoval malování. Ale také fofbalu, funkcionář.

Poděkování za muzejní depozitář. Paní Anna Rusová /1928/ je v našem městě známá jako propagátorka lidové tvorby - zdobení kraslic. Od
ministra kultury má mj. titul "Mistr lidové umělecké tvorby " . Její kraslice jsou ozdobou muzeí v řadě měst . Celým životem provází Annu
Rusovou i láska k poezii . Ale dnešní poděkování je za něco jiného. Věnovala nám do Muzejního depozitáře svoji osobní korespondenci s
Martinem Růžkem /1918-1995/ . Znali se, psali si. Předala nám kopie dopisů. Originály jsou na osobní žádost syna Martina Růžka - dr. V.
Růžka předány a uloženy v Památníku Národního písemnictví v Praze. Děkujeme moc. 

Poděkování patří také v tomto měsíci panu Františku Drahoňovskému /1925/. Do Muzejního depozitáře věnoval další část své bohaté tvůrčí, sběratelské, vlastivědné činnosti. Jsou to zdroje, inspirace pro vlastivědnou práci dalších nadšenců, publicistů.

Připomínám - Muzejní depozitář je otevřen pro veřejnost každou sobotu
od 9,00 do 11,00 hod. Knihovna Břetislava Kafky.
Otto Hepnar - muzejní depozitář

Prameny : F.Drahoňovský, J.Pinkava - Umění a jeho tvůrci
Rudolf Matys - Rodným krajem č. 28 a č. 29

2014-04

přidáno: 1. 4. 2014 3:56, autor: Infocentrum Červený Kostelec   [ aktualizováno 1. 4. 2014 3:56 ]

Z Muzejního depozitáře - duben 2014

Historický domek Boženy Němcové
Motto: Chytré ucho neposlouchá, co hloupá huba povídá.

Tuto větu, tuto myšlenku nám zanechala Božena Němcová. O nejvýznamnější české spisovatelce jsme si už dlouho nepovídali. Tuto vzpomínku berte jako upoutávku na provoz Domku Boženy Němcové v
Červeném Kostelci od května do září. Budu mít tu čest vás znovu provázet domkem naproti faře.

Asi se zeptáte – jsou změny? Ta vizuální je velká. Pokácely se vzrostlé kaštany (jírovce maďal) v ulici před domkem. Domek má opravenou fasádu, nové nátěry venkovní. A máme nové, samostatné WC. Za domkem. WC stojí na tom místě, kde stával do r. 2011 suchý záchod. Jeden.

Na něj mám vzpomínku – přijeli američtí důchodci s CK Vltava. Měli překladatele. Když jsme přecházeli z domku nahoru k Viktorce, požádali o klíč k WC. Otevřeli WC a … fronta prořídla. Jen nutné případy.

Co se týká interiérů v domku, tak zatím, zatím stejné. Ale rýsuje se obnova, nebudu předbíhat. Obnova k zajímavým změnám. Nosným lákadlem by měl být výklad. Nové, načtené příběhy ze života Boženy Němcové a Josefa Němce. A jejich dětí.

Nejpestřejší život měl Karel, ten druhý z dětí, který se narodil v Litomyšli a žil a zemřel v Táboře. Byl dvakrát ženatý a měl kupu dětí. V pořadí třetí byla Miloslava Němcová, později provdaná Maudrová (1878–1953). Ta je pochována na našem hřbitově v Červeném Kostelci. Jak se k nám dostala? I to se dozvíte v domku.

Víme o přátelství B. N. s o rok mladším Gustavem Vackem. Studentem – malířem. Sousedem. A také o přátelství s Josefem Alinou, prostým, poctivým člověkem „andělské dobroty“. V povídce Chudí lidé ho známe jako Jakuba Halinu.

Nebo vás bude zajímat i druhá tvář manžela Josefa Němce. Ten je většinou líčen jako voják drsných způsobů, vznětlivý. Josef byl svědomitým, neúplatným úředníkem. Jeho rebelantství, vlastenecké smýšlení ho provázelo a škodilo rodině. Letos je to 135 let, co Josef zemřel (1805–1879).

Zajímavé jsou příběhy obdivovatelů Boženy Němcové. Příběh první: Genealogie – nadšení zkoumat lidské vztahy (rodokmeny). Rodina z Liberecka nám přes knihovnu zaslala výsledky bádání jejich rodu. Dostali se až k rodině Čudových – Marii Magdaleně Čudové (1770–1841), babičce B. N. A také k dávné historii rodu Novotných. Jiří Novotný (1763–1805), děda B. N. A pointa? Františka Novotná z rodu Novotných za Sudina č. p. 13 si vzala za muže Josefa Jaroslava Šlitra a měli tři děti. Nejstarší byl Josef Šlitr, později odborný učitel a otec dr. Jiřího Šlitra (Semafor). Tento Josef Šlitr studoval reálné gymnazium v Náchodě (1911–12), ale dostudoval v Rychnově n. K. Učitelský ústav studoval v Hradci Králové. Druhý syn, Karel, si vzal Marii Poláčkovou (z Rovného). Tato Marie Poláčková, Šlitrová, byla tedy tetou Jiřího Šlitra (Semafor) a žila v Náchodě a dožila se 100 let.

Druhý příběh: Zemřel nám člen Společnosti Boženy Němcové v České Skalici. Byl sběratelem dostupných vydání knížek od B. N. Jeho manželka, vdova, nám zaslala nabídku na odkoupení. Sbírku ohodnotil antikvariát na 18 000 Kč. Seznam knížek šel přes Muzeum B. N. v České Skalici (nebyl zájem – většinu mají) přes Společnost B. N. (kam s tím) až k nám do Červeného Kostelce. Já jsem byl nadšen. 17 přepravek ovocnářských, zelených. Prodává se jen celá sbírka za sníženou, poloviční cenu. Pro představu, to bylo 133 vydání Babiček a dalších asi 300 knih. No nekupte to. Zvítězil rozum. A chyběl sponzor. Ano, dát to do domku, police, knihovny. Starost, hlava vychladla. Pointa – sbírka je nakonec v dobrých rukách, u soukromého sběratele.

Z nového muzejního depozitáře si zalobboval Otto Hepnar.

Přátelé – rád vás uvidím v Domku Boženy Němcové ve Farní ulici. Dnešní ulici Boženy Němcové.

2014-03

přidáno: 4. 3. 2014 7:52, autor: Infocentrum Červený Kostelec   [ aktualizováno 4. 3. 2014 7:56 ]

Ze šuplíku Depozitáře - březen 2014

Motto: Všichni bereme ohled na čas, jen čas na nikoho 

Při současném stěhování Muzejního depozitáře do nových prostor ve 3. podlaží naší městské knihovny, jsme ve skříni našli rám s barevnou reprodukcí s textem naší hymny Kde domov můj. No bóže, řekne někdo. Ale je to hymna a podle posledních informací od novinářů znalost textu hymny mezi lidmi není zrovna dobrá. Obraz v depozitáři poopravíme a vystavíme na veřejném místě – v multifunkčním prostoru knihovny. Zopakovat si znalost textu se hodí nejen školní mládeži, ale i nám dospělým. 

Navíc, letos je to 180 let, kdy se uskutečnila ve Stavovském divadle v Praze premiéra hry Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka. V této hře zazněla budoucí česká hymna Kde domov můj poprvé (1834). 

Josef Kajetán Tyl (1808–1856), spisovatel, novinář. V našem městě máme po Josefu Kajetánovi pojmenováno krásné divadlo. A hudba k hymně? František Škroup (1801–1862), český hudební skladatel. Autor například první původní české opery Dráteník. Narodil se v Osicích na Královehradecku. Nesmrtelnost mu zajistila hudba k frašce Fidlovačka, ve které při premiéře v r. 1834 poprvé zazněla píseň slepého žebráka Mareše na ševcovské pouti – fidlovačce v Nuslích. Prvním interpretem se stal pěvec Karel Vokatý. František Škroup od r. 1860 organizoval operní představení v Rotterdamu. Zde i zemřel a je pochován na rotterdamském protestantském hřbitově. 

Text písně: Kde domov můj, kde domov můj? Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled! A to je ta krásná země, země česká, domov můj, země česká, domov můj! 

Píseň rychle zlidověla a získala postavení národní písně. Čechy byly tedy první zemí, která měla jako hymnu divadelní šlágr. Zajímavostí je i to, že píseň měla 2 sloky. Druhá sloka je dnes téměř neznámá a nebudu vám s ní plést hlavu. Zájemci ji najdou na internetu. 

V jedné věci existuje mezi občany České republiky shoda – považují svou zem za krásnou a stát tento názor oficiálně potvrdil v textu hymny. Zpívá se v ní výhradně o tom, že jejich země je ráj... Cituji z knihy Udělej si ráj, z kapitoly o české hymně: „V hymnách světa se v textu 

jde, kráčí, pochoduje, dobývá prapor. V české hymně Kde domov můj se pravděpodobně ‚leží‘. Co jiného se také dá dělat v ráji – že? Britové ve své národní hymně prosí Boha, aby chránil královnu, Maďaři prosí Boha o odpuštění hříchů, Holanďané, aby je Bůh neopouštěl. 

Němci míří k jednotě, svobodě a právu, Rusové vychvalují mohutnou sílu vůle své svaté mocnosti.“ Konec citátu. 

Možná víte, že i Evropská unie má svou hymnu. Evropskou hymnu – s názvem Óda na radost. Je to původně báseň napsaná Fridrichem Schillerem v létě 1785 oslavující přátelství mezi lidmi. Na internetu je informace, že zřejmě známější forma je ale upravená verze, která byla zhudebněna Ludwigem van Beethovenem roku 1824 jako čtvrtá a závěrečná věta jeho Deváté symfonie. 

Stavte se v knihovně prohlédnout si naši hymnu. Depozitář je pro veřejnost otevřen každé úterý od 10 do 12 hod. 

Ze skříně depozitáře vytažená vzpomínka od Otto Hepnara 
Použitá literatura: Mariusz Szczygiel: Udělej si ráj (2011)

1-3 of 3

Comments