Z Muzejního depozitáře - duben 2014

Historický domek Boženy Němcové
Motto: Chytré ucho neposlouchá, co hloupá huba povídá.

Tuto větu, tuto myšlenku nám zanechala Božena Němcová. O nejvýznamnější české spisovatelce jsme si už dlouho nepovídali. Tuto vzpomínku berte jako upoutávku na provoz Domku Boženy Němcové v
Červeném Kostelci od května do září. Budu mít tu čest vás znovu provázet domkem naproti faře.

Asi se zeptáte – jsou změny? Ta vizuální je velká. Pokácely se vzrostlé kaštany (jírovce maďal) v ulici před domkem. Domek má opravenou fasádu, nové nátěry venkovní. A máme nové, samostatné WC. Za domkem. WC stojí na tom místě, kde stával do r. 2011 suchý záchod. Jeden.

Na něj mám vzpomínku – přijeli američtí důchodci s CK Vltava. Měli překladatele. Když jsme přecházeli z domku nahoru k Viktorce, požádali o klíč k WC. Otevřeli WC a … fronta prořídla. Jen nutné případy.

Co se týká interiérů v domku, tak zatím, zatím stejné. Ale rýsuje se obnova, nebudu předbíhat. Obnova k zajímavým změnám. Nosným lákadlem by měl být výklad. Nové, načtené příběhy ze života Boženy Němcové a Josefa Němce. A jejich dětí.

Nejpestřejší život měl Karel, ten druhý z dětí, který se narodil v Litomyšli a žil a zemřel v Táboře. Byl dvakrát ženatý a měl kupu dětí. V pořadí třetí byla Miloslava Němcová, později provdaná Maudrová (1878–1953). Ta je pochována na našem hřbitově v Červeném Kostelci. Jak se k nám dostala? I to se dozvíte v domku.

Víme o přátelství B. N. s o rok mladším Gustavem Vackem. Studentem – malířem. Sousedem. A také o přátelství s Josefem Alinou, prostým, poctivým člověkem „andělské dobroty“. V povídce Chudí lidé ho známe jako Jakuba Halinu.

Nebo vás bude zajímat i druhá tvář manžela Josefa Němce. Ten je většinou líčen jako voják drsných způsobů, vznětlivý. Josef byl svědomitým, neúplatným úředníkem. Jeho rebelantství, vlastenecké smýšlení ho provázelo a škodilo rodině. Letos je to 135 let, co Josef zemřel (1805–1879).

Zajímavé jsou příběhy obdivovatelů Boženy Němcové. Příběh první: Genealogie – nadšení zkoumat lidské vztahy (rodokmeny). Rodina z Liberecka nám přes knihovnu zaslala výsledky bádání jejich rodu. Dostali se až k rodině Čudových – Marii Magdaleně Čudové (1770–1841), babičce B. N. A také k dávné historii rodu Novotných. Jiří Novotný (1763–1805), děda B. N. A pointa? Františka Novotná z rodu Novotných za Sudina č. p. 13 si vzala za muže Josefa Jaroslava Šlitra a měli tři děti. Nejstarší byl Josef Šlitr, později odborný učitel a otec dr. Jiřího Šlitra (Semafor). Tento Josef Šlitr studoval reálné gymnazium v Náchodě (1911–12), ale dostudoval v Rychnově n. K. Učitelský ústav studoval v Hradci Králové. Druhý syn, Karel, si vzal Marii Poláčkovou (z Rovného). Tato Marie Poláčková, Šlitrová, byla tedy tetou Jiřího Šlitra (Semafor) a žila v Náchodě a dožila se 100 let.

Druhý příběh: Zemřel nám člen Společnosti Boženy Němcové v České Skalici. Byl sběratelem dostupných vydání knížek od B. N. Jeho manželka, vdova, nám zaslala nabídku na odkoupení. Sbírku ohodnotil antikvariát na 18 000 Kč. Seznam knížek šel přes Muzeum B. N. v České Skalici (nebyl zájem – většinu mají) přes Společnost B. N. (kam s tím) až k nám do Červeného Kostelce. Já jsem byl nadšen. 17 přepravek ovocnářských, zelených. Prodává se jen celá sbírka za sníženou, poloviční cenu. Pro představu, to bylo 133 vydání Babiček a dalších asi 300 knih. No nekupte to. Zvítězil rozum. A chyběl sponzor. Ano, dát to do domku, police, knihovny. Starost, hlava vychladla. Pointa – sbírka je nakonec v dobrých rukách, u soukromého sběratele.

Z nového muzejního depozitáře si zalobboval Otto Hepnar.

Přátelé – rád vás uvidím v Domku Boženy Němcové ve Farní ulici. Dnešní ulici Boženy Němcové.
Comments